People from India, moving to Austria

LogoByl pozdní večer, první máj… ale néé, kecám. Byl poměrně normální večer, pátek, 25.dubna…  a desetičlenná Atruc parta se vydala na svůj nejoblíbenější turnaj – Sandsplash – pravidelně pořádaný v rakouském lázeňském městečku Baden.  Atruc byl k této velké frisbee události přizván již po páté a moc se na celý víkend těšil.

Ještě na úvod si dovolím menší vsuvku – proč že máme SS tak rádi? Pravděpodobně proto, že v roce 2007 jsme si přivezli domů diplom za první místo, v roce 2012 jsme vyhráli Spirita a minulý rok jsme skončili na pěkném třetím místě. Když k tomu přidáte sluníčko, koktejly, bazény s tobogánem, pohodovou atmosféru a hlavně nadupané plážové ultimate – to je prostě a jednoduše turnaj, který se nedá nemilovat.

Do místa určení tedy vyrazila v pátek okolo sedmé hodiny dvě auta – plzeňské a pražské. O tom, co se dělo v pražském autě bohužel nemohu poskytnout dostatečně podrobné informace (rozpůlit se neumím), nicméně v našem plzeňském proběhla lehká music party přerušovaná pouze pravidelnými čůracími pauzami – to protože jsme měli solidní zásobu pití všeho druhu, což si (pochopitelně) vybralo svojí daň. A nesmíme zapomenout na přestávku, kdy se Martin vytasil se svými automechanickými schopnostmi, protože se nám pár minut předtím zmuchlaly stěrače do kuličky a odmítaly spolupracovat (že se zrovna nacházíme na dálnici a začíná pršet je vůbec nezajímalo). Naštěstí to dobře dopadlo, stěrače se umoudřily a okolo půlnoci jsme už bloudili křivolakými badenskými uličkami.

V sobotu ráno nás přivítalo krásně zamračené nebe, nicméně my jsme se – pochopitelně plni nadšení – vydali na snídani. Náš brzký příchod očividně ale překvapil nejednoho pořadatele, neboť jsme byli poprošeni, ať se vrátíme za půl hodiny, že pak třeba něco dostaneme. A tak jsme si mezitím rozložili své saky paky, načež někteří odvážlivci poprvé okusili poněkud ovlhlý místní písek. Okolo osmé nás konečně čekala vysněná snídaně – houstičky, zelenina, domácí marmelády, džusy a spousta dalšího – takže jsme se všichni nadlábli dle libosti a mohli se připravovat na první zápas.

Takovým už milým pravidlem se stává, že Atruc si jezdí zahrát do Badenu s Pražskou sedmou… jelikož, když jedete 450 km daleko na turnaj, tak si přeci chcete zahrát s týmem, který vídáte každý druhý víkend na lize :) Takže nikoho z nás vůbec nepřekvapilo, když jsme zjistili, že tradiční Sedma-Atruc utkání proběhne hned na úvod, v sobotu ráno. Po ne příliš přesvědčivém výkonu jsme ve slabém dešti (naprosto netypickém počasí pro SS) vyhráli.

Protože se letošní Sandsplash nesl v tématickém celosvětovém ladění, rozhlodli jsme se přenést trochu Indie, která nám byla již dříve přidělena, i do pozápasového kolečka, a tak jsme si pro nejlepší hráče druhého týmu připravili pěkné extra hot chilli překvápko (zdravíme všechny tři oceněné hráče z P7).

Druhým soupeřem se nám stali (v konečném součtu poslední) PUFFové. Díky jejich slabší (nicméně přesto velmi obětavé) hře jsme měli možnost trošku si zaexperimentovat a nakonec jsme utrpěli v pořadí již druhé vítězství.

Písečný dort k 10. výročí SandSplashePoslední skupinový zápas se nesl v přátelském duchu, kde nás „lepší domácí“ naprosto rozsekali. O tomto výsledku netřeba diskutovat, soupeř byl prostě rychlejší a přesnější. Jelikož SS slavil letos desáté výročí, připravili jsme si pro Trink & Spin jeden tématický písečný dort, za jehož vytvoření hodláme zpětně vymáhat Spirita :D (absolutně nechápeme, proč jsme nevyhráli, protože ten dort byl fakt luxusní…!!).

Díky předchozím výkonům (dvou výhrám a jedné prohře) jsme se dostali do horní čtveřice, z které se dalo dále postoupit buďto do bojů o první až čtvrté místo či do skupiny hrající o páté až osmé místo. Vzhledem k tomu, že jsme si ale nesli prohru se Spinama, věděli jsme, že jestli chceme hrát o medailové umístění, musíme oba dva následující zápasy vyhrát. Počasí se během naší pauzy mezi třetím a čtvrtým sobotním zápasem drobet umoudřilo, a tak se lítý boj s Winona Raiders odehrával v zajímavých podmínkách – na hřišti plném louží za intenzivního svitu badenského sluníčka.

Badenské hrací podmínkyNastoupili jsme s velkým odhodláním, nicméně hned ze začátku si černí soupeři vytvořili dvoubodový náskok, který jsme dotáhli až uprostřed zápasu (6:6). Následovala naše úspěšná obrana a chvíli to dokonce vypadalo, že se vše v dobré obrací. Ale promeškali jsme vhodnou chvilku k time outu, soupeř skóroval a poté nám už nedal moc šancí.

Po dvou odpoledních prohrách musel zákonitě přijít trest. Trest velký jako sám náčelník (Úd), který ho s grácií jemu vlastní ráčil vymyslet. Vzhledem k tomu, že se vedle hřiště číslo jedna vytvořila solidní louže… no hádejte sami, čím jsme se dobrou půl hodinku bavili (dle dostupných informací se během této inteligentní zábavy stihl Atruc zrakvit více než v průběhu celého sobotního dne).

Poté následovala důkladná sprcha a někteří okusili i jeden z badenských bazénků. Z plážového komplexu jsme se vrátili do spací haly, kde nám nezbylo nic jiného než vytáhnout prostěradla, peřiny a ručníky (čti: indické převlečky) a poté se vydat na večeři, kam jsme pro změnu dorazili jako první. Tentokrát ale náš brzký příchod nikoho nepřekvapil, a tak jsme se v příjemném Gasthofu Martinek přecpali k prasknutí – vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici brambory, museli jsme se, my chudáčci největší, spokojit se samotným řízkem (a pochopitelně tunou dalších dobrot).  Kulturní vložku obstarala Radu se svými dvěmi rukávy a imitací písně Mahna, Mahna.

Po večeři následoval přesun na párty, která se měla nést v tématickém duchu „Around the world“. Z důvodů značné ospalosti celé (indické) Atruc partičky a vysoké ceně piva a dalších alkoholických nápojů, se pro nás stalo z večerní párty jedno velké utrpení – někteří se ani nepokoušeli předstírat, že u stolu neklimbají. Přesto jsme však seděli na židlích jak přikovaní, neb většina z nás měla nakoupené lístky do tomboly. Až lehce po půlnoci se ukázalo, že naše čekání nebylo marné – každý vyhrál přesně to, co nepotřeboval. Jiří nafasoval omalovánky, Zuz vyzískala kraví hrneček… největší úspěch však slavili se svými losy manželé Blahoutovi, kteří si odnesli romantickou německou knihu, měřič tlaku, gymnastickou stuhu a mnoho dalších, zcela nepotřebných, věcí. Nicméně až druhý den se ukázalo, že právě ona stuha může být velkým zdrojem zábavy. Protože – kdybyste to náhodou nevěděli – Jiří chtěl být už od malička mažoretkou… a Úd ho v tom nenechal a předvedl prvotřídní spartakiádní vystoupení.

Úd a stuha

Vraťme se ale zpátky k sobotně-nedělní noci. Tu jsme (ke spokojenosti všech věčně promrzlých žen) strávili v zadýchané spací tělocvičně a ráno nás probudilo sluníčko. Snídaně byla stejně dobrá jako předchozí den a od půl desáté na nás čekali Flying Circus. V zápase nám o nic nešlo, přesto jsme ale doufali v co nejlepší výsledek. No – doufat jsme mohli. Cirkusáci byli výrazně lepší ve všech herních činnostech a lehce nás přehráli.

Následoval zápas rozhodující o tom, jestli si zahrajeme o páté nebo sedmé místo, který jsme samozřejmě prohráli. Na žluťásky Ultimate Am See bychom asi mít mohli, leč nevyužili jsme našeho potenciálu a byli jsme tak odsouzeni k boji o to horší ze dvou výše jmenovaných lichých míst.

K závěrečnému nedělnímu zápasu jsme nastoupili s dechberoucím odhodláním, které vyřadilo Martina už při drillu, když si ukázkovou rybičkou pravděpodobně zlomil pár žeber. Jak sám pravil, nejhorší prý nebylo to, že nemohl hrát, mnohem více mu vadilo, že na nás ani nemohl křičet a nadávat nám. Zápas s Augärtner Graz jsme sice vyhráli, ale počet disků donesených do zóny byl vskutku malý (4:3) –  pravděpodobně kvůli celkové unavenosti obou týmů a nepříznivým povětrnostním podmínkám. Každopádně tato výhra nám přinesla konečné sedmé místo a velké poučení, že chybějící spodní prádlo se dá nahlásit hláškou „injury“. Zajímavé.


Je mi jasné, že celý článek už je úplně přeperličkovaný a přehláškovaný, přesto si ve stručnosti dovolím ještě pár poznatků, které dosud nezazněly.

– Burizon měl vnitřní pocit, že má trombózu.
– Míla skoro umřel po čili.
– Kubajz má zázračnou modrou mast – na koule a bradavky.
– Radek se pokusil rozjet párty; nepovedlo se.
– Burizon udělal přes 20 levelů u Blood Brothers.

– Hermetický zabiják = wasabi s hermeticky uzavřenou pusou.
– Karimatka = mother of curry.

Zakončeme tento pozitivní report pozitivně – hrdinně jsme vybojovali krásné sedmé místo a dostali jsme se tak do první poloviny evropské špičky (:D).  Aneb jak řekl jeden nejmenovaný atrucák: „ono to tam bylo super, i když pršelo, protože pak vyšlo sluníčko a to všechny osušilo a spálilo… a i ten déšť byl super, protože se tolik neprášilo… a vlastně i ten vítr byl super, protože odfouknul ty mraky, aby nás to slunko mohlo trochu spálit, a abychom se mohli trochu i zpotit…“ – takže se těšíme zase za rok !! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *